#
#

Navigace

Obsah

Českosaské Švýcarsko

Typ: ostatní
-

 Stál jsem na žebříku a podával Lubošovi tašky. Pršelo a padal mokrý sníh. Moc jsme toho nenamluvili. Najednou Luboš prohodil: „Tak kam letos na dovolenou?“ A sám si odpověděl: „Pojedeme na sever, Českosaské Švýcarsko, říkal jsi, že to máš už rozdělané“. Neměl jsem nic. V té slotě jsem mu řekl, že když nám to schválí, pojedeme. Schválilo se. První překvapení přišlo brzy, když mi Karel oznámil, že autobus je zcela zaplněn přihlášenými. Další zájemce jsme museli odmítnout.

    Na naší týdenní dovolenou vyrážíme 9.srpna. Proti našim zvyklostem brzy ráno. V Ústí nás dostihne Policie, nemáme zaznamenanou káru na kola na dálnici. První zastávka – Tiské stěny u Děčína. Impozantní skalní město bylo něco, jako zahřívací kolo, dále ještě výstup na rozhlednu Děčínský Sněžník. Ubytování v turistické ubytovně HOPO v Horním Podluží. Po určitých problémech jsme se různě naskládali do pokojů a chatek. Paní vedoucí je milá a vstřícná, odměnou je nám dobrá večeře, což platí po celý týden. Neděle – to byl pilotní výlet zájezdu – Hřensko, plavba po Edmundově a Tiché soutěsce a dále samozřejmě Pravčická brána, majestátní skalní seskupení s vyhlídkami a malým muzeem. Nebýt na Pravčické bráně, vlastně pod ní, nahoru už se pár let nesmí, to bychom ve Hřensku jako nebyli. V pondělí se vydáváme nádherným pískovcovým hřebenem na Jetřichovické skály. Mariina skála, Vilemínina stěna,Rudolfův kámen, Pohovka. A pak už pravý loupežnický hrad Šaunštein. Ještě zbývá Malá Pravčická brána. Tato cesta nemá chybu. Patří k tomu nejlepšímu, co tady je. Další den se podle programu vydáváme do blízkého Německa. Navštěvujeme skalní vyhlídku Bastei se skalní terasou a výhledem na Labe, na okolní skály, sklaní hrad Neurathen, sklaní divadlo. Obejdeme celý komplex po důkladných německých schodech a pokračujeme autobusem dále přes Labe na hrad Königstein. Tam si každý prohlédne o co má zájem. Procházíme expozicí staré i nové vojenské techniky a zbraní. Je to skutečně průřez celou historií. Němci tady nic neskrývají ze své válečné historie. Kupuji si malý vojenský chleba přímo z pece, abych se přiznal, moc mi nechutnal. Po prohlídce se vracíme do Čech.
     Další den, ve středu se touláme romantickou zalesněnou skalnatou krajinou pod vsí Brtníky. Procházíme okolo Brtnického potoka k turistickému mostu, tam se rozdělujeme. Část jde přes Soví vyhlídku a areál bývalého loveckého zámečku Šternberk zpět do Brtníků, ostatní směřují údolím Křinického potoka, pak lesem až na rozhlednu Vlčí hora s příjemnou výstavkou fotografií všech rozhleden v Čechách. Máme dobrý čas, rozhleden není nikdy dost, na přání Netolických jedeme za výhledy do říše lesních víl na rozhlednu Tanečnice u Mikulášovi. Ve čtvrtek si necháme poradit od naší paní vedoucí a poznáváme půvabné okolí Horního Podluží z Jiřetína pod Jedlovou vystupujeme za zříceninu hradu Tolštein. Celý den mají vypnutý proud, závora nás pouští na hrad zadarmo, to se často nestává. Pod hradem příjemná hospoda, ochotný šéf vaří kávu na plynovém vařiči. Děvčata dojídají buchty od snídaně, která zbyla po zdejších hostech. Pak výstup na Jedlovou horu. Další rozhledna, obědváme, pokračujeme na poutní místo Křížová hora, po zelené scházíme na křížovou cestu, kterou tvoří jedenáct rokokových výklenkových kapliček. Pak už jen prohlídka Jiřetína. Na kozí farmě v Podluží si kupuji a nechávám zabalit kozí sýry (mimochodem výtečné). V pátek jedeme do Děčína. Počasí se zhoršilo, volíme mokrou variantu. Zámek Děčín, z poloviny opravený. Sovětská armáda tady byla od osmašedesátého až do odchodu, devastace je patrná dosud. Pastýřská stěna nad Děčínem, Růžová zahrada v zámku, exotické rajské ostrovy na výstavě akvaristiky, to jsou naše zastávky v Děčíně. Nakonec nejlépe udělali ti, co navštívili plovárnu s aquacentrem. Já, z čisté nostalgie navštěvuji místní nádraží, vzpomínám na dýmající lokomotivu, školní výlet s panem učitelem Michálkem, na výlet lodí z Děčína do Hřenska před téměř padesáti lety. U té lodi se zastavím. Po celý týden našeho pobytu mi sděluje dispečink Labské plavby, že loď nejezdí pro nízký stav vody. Snad v sobotu, ale to už jedeme domů, V pátek k večeru přijíždí Vodákům posila, Jarda Jindra s partnerkou a náš exprezident Jarda Šimon. Moc radosti nemají, v Jiřetíně jim rozbili pobudové dveře od auta a okradli je. Naštěstí mandolínu nevzali, večer může Jarda hrát.Hrálo se, jak to bývá obvyklé, každý večer dlouho do noci. Osekaná část kapely Vodáci hrála dobře a s výdrží. Paní vedoucí tančí s námi v kole, říkáme jí Marcelko.Svěřuje se, že něco takového, jako naše skupina, tu ještě neměla. Ještě připomenu našeho šoféra Hynka z Volar, zapadnul mezi nás bezvadně a rozuměl nám.
     V sobotu odjíždíme, stavíme se na Panské skále (čedičové varhany), prší a je zima. Říp, památná hora nás přivítá ještě s větším deštěm, praotec Čech nás nemá rád, utekli jsme mu daleko na Šumavu. Vyslechneme si výklad o Řípu v rotundě sv.Jiří, najdeme na chvilku úkryt před deštěm v hospůdce, pak rychlý sestup dolů. Už se téměř nikde nezastavujeme, do Lhenic přijíždíme včas a za světla, bylo toho dost. Díky všem účastníkům za perfektní výkony, ušli jsme více než 100 km, kolik kolaři najeli nevím. Příští rok je tu za chvilku, čeká nás jiná cesta?
                                   

  Za KČT Lhenice Jan Hamberger

 

Pozvánka na rozloučení s létem


Zveme členy KČT, příznivce a kamarády do lesní zahrady „U Štěrbů“ ve Vadkově  - v pátek 12.9.2008 se zde společně pobavíme a rozloučíme se s létem. Začínáme v 17.30 hodin.
PROGRAM: 18.00 – staropražské písničky – divadelní spolek J.K.Tyl Netolice
                 20.00 – skupina Vodáci Lhenice - občerstvení zajištěno – bližší informace viz plakáty
 


Vytvořeno: 8. 9. 2008
Poslední aktualizace: 8. 9. 2008 00:00
Autor: