Kaple Nejsvětější Trojice opravená s finanční podporou Nadace VIA

Naštěstí jsou mezi námi stále lidé, kteří nejsou lhostejní ke svému okolí a váží si práce našich předků, a tak přišli s nápadem kapličku opravit. Shodou okolností v té době Nadace VIA otvírala grant z Fondu obnovy kulturního dědictví „ Záchrana drobných památek místního významu“. Vypracovali jsme tedy projekt a podali žádost o finanční příspěvek na projekt „Oprava sakrální stavby - výklenkové kaple Nejsvětější Trojice v k.ú. Vodice“. No, a začátkem listopadu 2007 jsme obdrželi oznámení, že náš projekt byl hodnotící komisí Nadace VIA schválen a podpořen částkou 40 000,- Kč.

Během zimy a brzy na jaře došlo k prořezávce náletových dřevin, statickému posouzení objektu. Byl přizván restaurátor, který prováděl průzkum jednotlivých vrstev omítky. Odkrývaly se jednotlivé vrstvy omítky se starými letopočty a nápisy včetně jmen lidí, kteří se podíleli na opravách kaple v průběhu více jak 300 let její historie (nejstarší letopočet představuje rok 1703). Většina letopočtů pochází z 18.století. Poslední oprava je potvrzena p. Pavlíkem z nedalekého mlýna „U Ambrožů“ a to z roku 1962.

Po odbornících nastoupili naši spoluobčané a svou dobrovolnou prací za finanční pomoci městyse Lhenice a Nadace VIA vytvořili tento „zázrak“, který se před Vámi odkryje, když se vydáte na procházku či projížďku na kole a nebo třeba na koni právě po cestě mezi Vodicí a Třešňovým Újedcem kolem „Ambrožů mlýna“ .
Nechte se nalákat pohledem na několik fotek

Naším cílem je dále pokračovat v objevování historie v těchto končinách, protože právě u této kapličky začíná další historický „poklad“, a sice dochovaný zbytek vozové cesty tzv. Linecké stezky, který si občané, bohužel, pletou se skládkou, i když žádná oficiální skládka na našem spravovaném území neexistuje a svůj odpad mají všichni možnost, ale i povinnost ukládat na určených místech, tedy do popelnice, kontejneru, odpadkového koše či 2x ročně do velkoobjemových kontejnerů. To je ale jiná kapitola.
V letošním roce si myslivci ze Lhenic a okolí udělali brigádu a celý úsek této stezky vyčistili od navezených různých druhů odpadů ( od sklenic přes různé folie, stavební materiál až k domovnímu odpadu). Letošní zimu a jaro příštího roku chtějí věnovat svůj volný čas na vyčištění stezky od náletových dřevin.

Více o Linecké stezce napsal starosta města Netolice pan Oldřich Petrášek

Stará Linecká stezka

Územím regionu Blanského lesa a Netolicka procházela již od pravěku důležitá obchodní stezka nazývaná „Linecká“. Stezka sloužila jako spojnice Čech s rakouskými zeměmi a její původní trasa tvořila přirozenou osu regionu od jihu k severu. Dodnes jí vděčíme za jeho rozvoj, zachované množství jedinečných památek a společnou historii. Zprvu pouze soumarská stezka sloužila zejména pro dopravu strategické suroviny soli. Dále se ale po ní dopravovala do Čech i měď, plátno, kvalitní sukna, hedvábí, zbraně, víno, mořské ryby, jižní ovoce, zámořské koření a další druhy kupeckého zboží. Vyváželo se obilí, máslo, sýry, dobytek, koně, sladkovodní ryby, slad, pivo, vosk, med, zemědělské produkty, řemeslnické výrobky a dokonce i otrokyně a otroci. Obchod s otroky rozkvetl v nebývalé míře v Čechách kolem poloviny 10. století.
Zdá se, že Linecká stezka byla podstatně starší a ještě frekventovanější, než dnes známější Zlatá stezka přes Šumavu z bavorského Pasova do Prachatic, Vimperka, Kašperských Hor atd. Ta je poprvé písemně připomínána v poslední třetině 10. století („Via Bohemika“, „Goldsteig“), zatímco o Linecké stezce máme písemné prameny již z roku 903 - 907. Ty pocházejí z Raffelstettského celního řádu, kde je zmínka „o obchodnících a zboží z Čech na Lineckých trzích“. (Raffelstetten je starobylé městečko na pravém břehu Dunaje pod Lincem.) Další písemná zmínka pochází z roku 1105, kdy se tudy vydal německý císař Jindřich IV., když prchal před svým odbojným synem Jindřichem V. k českému knížeti Bořivojovi: „desert ratisponam et transiens per australem platan via, dua tur ad Netolicz, intrad Bohemiam“. V překladu to znamená: „prošel jižním krajem po cestě, kudy se chodí do Netolic a vstoupil do Čech.“ Od kdy přesně obchodní stezka fungovala se neví, ale již v letech 1198 a 1215 se Linecká stezka nazývala „stará soumarská cesta“, nebo „stará cesta do Čech“.
Stezka v různých dobách i měnila trasy a různě se větvila, takže se nejednalo z dnešního pohledu o jednu komunikaci, ale o celou síť stezek. Námi sledovaná, pravděpodobně nejstarší trasa, tzv. stará Linecká stezka směřovala od Lince přes Leonfelden a Studánky k Vyššímu Brodu, Zátoň, Přídolí, do Českého Krumlova. Odtud pokračovala dále přes Chvalšiny, Smědeč, Smědeček, kolem Lhenic, na křižovatku se Zlatou stezkou v Netolicích. Dále z Netolic pokračovala pak stezka na Prahu přes Protivín a Písek nebo kolem hradu Poděhúsy přes Týn nad Vltavou. Další větve směřující z Haslachu přes Frymburk, Schlägu přes Černou v Pošumaví nebo z Waldkirchenu, ležícího již na Zlaté stezce v Bavorsku, přes Horní Planou a Boletice, se na Lineckou stezku napojovaly v Českém Krumlově a Chvalšinách. Z pozdější doby je rovněž významná odbočka Linecké cesty, nazývaná Kaplická stezka, vedoucí z Lince k Cáhlovu (Freistadtu) a odtud přes Dolní Dvořiště, Kaplici, Velešín a Doudleby do Českých Budějovic a dále přes Soběslav a Tábor do Prahy.
Kolem staré Linecké stezky se nacházela v různých dobách od pravěku po středověk i řada větších či menších hradišť a později i hradů a trhových osad. Mezi nejvýznamnější patří klášter Vyšší Brod, Rožmberk, Zátoň, Český Krumlov nebo klášter Zlatá Koruna, dále po trase potom Dívčí Kámen, Třísov, Kuklov, Chvalšiny, Boletice a několik hradišť na Brložku a Lhenicku, o kterých toho zatím mnoho nevíme. Trasa dále procházela místy až po Velký Hrádeček u Třebanic (hradiště z doby halštatské), a Netolicemi. Netolický kastelánský hrad, sídlo přemyslovského kastelána s trhovou osadou ležící na křižovatce několika obchodních stezek, byl ještě v raném středověku významným obchodním, správním a vojenským centrem celého tohoto správního území, tzv. provincie.

Marie Kabátová