Vodice
Vodice (Woditz, Buditz)
Počet obyvatel ke dni 26. 3. 2021: 60 obyvatel, 38 domů.
Rozloha 4,7 km², nadmořská výška 564 m.
Obec Vodice se rozkládá podél hlavní cesty a rozšiřuje se kopcem nahoru. Polovina vesnice je vystavěna v 2. polovině 20. století, tyto domy tvoří silný kontrast k historickým uzavřeným dvorům, jejichž fasády mají obnovenou štukovou výzdobu dle tamního principu selského baroka. Hlavní památková zóna s architektonicky hodnotnými a zároveň nejstaršími domy z 2. poloviny 19. století je situována okolo návsi. Výjimku tvoří stavení č. p. 25, které oproti honosným stavením na návsi představuje dům chalupníka z 1. poloviny 19. století. Interiéry objektu zachovávají původní stavební postupy a nachází se zde i černá kuchyň s vestavěnou pecí.
Náves utváří svahovitý prostor s kaplí sv. Václava uprostřed. Kapli a kapličku sv. Jana Nepomuckého na mostě pod návsí postavil spolu s místními na vlastní náklady r. 1884 Václav Kuneš z domu č.p. 6, tehdejší schwarzenberský knížecí hajný. Harmonium na kůru a hlavní obraz madony pochází od nejmenovaného dobrodince z Prahy.
Kaple má původní zachovalý mobiliář. Každý rok na sv. Václava zde netolický kněz slouží odpolední poutní mši svatou, po které se farníci schází na pohoštění. Stavba byla citlivě rekonstruovaná v r. 2008 i za pomoci místních občanů. Ve věži kaple se nachází zvon, který vyzvání vždy v půl i celou a čas ukazují hodiny s novým hodinovým strojem umístěné nad vchodem nad dvěma okny.
Před kaplí je oplocená květinová zahrádka s pomníkem 14 padlým občanům v 1. světové válce. Níže pod zahrádkou je lavička a u ní litinový kříž s kamenným podstavcem s reliéfem monstrance se stejnou datací jako u kaple. Ze všech křížů široko daleko má nejbohatší zdobení, kdy na kamenném podstavci nad sebou najdeme tři lidové reliéfy. Sdružení důchodců Gratis opravilo podezdívku u plotu kolem kaple a pořídilo novou elektroinstalaci dovnitř kaple. Jejich dílem byla vybudována také kaplička zasvěcená sv. Hubertovi stojící při cestě směrem ke Lhenicím.
Z vesnice odtékají dva menší potoky do Bezdrevského potoka, jeden menší přítok protéká betonovým otevřeným kanálem okolo kaple, druhý odtéká z rybníčka za bývalou kovárnou.
Obec i její příjezdové cesty nabízí krásné výhledy na protější kopec Stráž. Obě strany spodní silniční komunikace jsou velmi větrné, bohaté na vegetaci a obklopují je louky s pasoucími kravami, které se nachází v přímé blízkosti silnice, na dopravu je dobytek ale zvyklý a neplaší se.
Pod obcí vede stará Linecká cesta. Po její trase projdeme kolem zachovalého uzavřeného objektu mlýna Ambrožů, zvaného také Suchomel podle původního majitele ze 17. století Ambrože Kuneše zvaného Suchomel, s datacemi 1829 a 1887. Odtud přejdeme most přes protékající Bezdrevský potok a pokračujeme dále po zpevněné cestě. Na křižovatce cest nalezneme výklenkovou zděnou kapli s prejzy, která ohromí nejen svou velikostí, ale také svým neobvyklým provedením, má totiž výklenek z obou stran. Z křižovatky vidíme obnovenou malbu Svaté Trojice, z pastviny pak v trávě zachovalé původní schody a na zdech vyryté různé datace a jména ze 17. a 18. století. Druhou zděnou sakrální stavbou jsou boží muka stojící mezi dvěma lípami na horizontu, kde končí trasa Linecké stezky.
Většina trasy je kryta z obou stran vzrostlými duby a ukrývá několik litinových křížů s kamenným podstavcem, datacemi a lidovými reliéfy. Samotný historický koridor je usazen hluboko pod okolní krajinu, není tak možné zahlédnout přírodní památku Koubovský rybník s přilehlými mokřady a za rybníkem samostatně stojící dům, dříve sloužící jako cihelna. Širokého koridoru bylo využito pro umístění krytého posezení s informačním panelem o Linecké stezce. Za historickou částí trasy se lze na horizontu napojit na cestu k Vadkovu. Na ní uprostřed polí ve shluku stromů potkáme oázu stínu, totiž odpočívadlo s vysokým kamenným křížem, který odkazuje k zakladateli a jeho úmyslu kříž zhotovit.
Cesta na druhou stranu vede prudce dolů a opět nahoru zpět k Vodicím. V dolině se ukrývá široký kamenný historický most s výklenkovou kaplí sv. Jana Nepomuckého s datací 1883. Nenápadná cesta podél úzkého vodního toku nás přivede k objektu č.p. 28, k němuž dříve vedla cesta od Nového Dvora. Jedná se o bývalý mlýn známý pod několika názvy: Filisteinův, Farkovský mlýn, U Říhů. K obci patřil také tzv. Červený mlýn býv. č.p. 29, jenž zcela zanikl, dnes k němu vede cesta od Lhenic. Po 2. světové válce byl provoz mlýnů ukončen a lidé chodili do vzdálenějšího Brusenského mlýna, dnes patřícího k Netolicím.
Severně od centra obce se nachází tzv. Nový Dvůr. Čtyřkřídlý zemědělský areál s několika příjezdovými cestami, z nichž některé vedou podél starých stromových alejí či majiteli nově osazenými alejemi. Původní účel areálu, tj. chov dostihových koní pro panství Netolice, dnes z vnějšku dokládá plechový erb s černým koněm nad vstupní branou. Areál je obklopen pastvinami, kde se pasou husy, ovce, krávy a koně. Nad tímto objektem u křižovatky cest tvoří okraj katastru obce Vodice velká zděná síňová kaple sv. Jana Nepomuckého ve stylu selského baroka s datací 1825. Podél silnice směrem na Lhenice je zděná autobusová zastávka „U Jána“.
K Vodicím nově patří také oblast zvaná U Jonátů. Je tvořena ovocnými sady, kterými lze procházet obslužnými cestami lemovanými vzrostlými duby. K obydlenému stavení níže od sadů vede cesta s alejí ovocných stromů. Cesta končí v lese a dále pokračuje k dalším samostatně stojícím stavením dnes patřící k obci Hrbov. Blíže k hlavní cestě se v háječku nachází holý kamenný kříž s ulomenou horní částí a datací 1866.
Vodičtí občané se rádi schází na prostranství blízko bývalého areálu JZD, kde zázemí pro společenské akce vytváří nové dětské dřevěné hřiště, rybníček s loďkou, kryté posezení, výběhy s pasoucími domácími zvířaty a krásný výhled skrze alej stromů na pastviny s kravami. Místní děti se sem chodí hrát, ostatní se zde setkávají při oslavách a stavění májky. Vánoční svátky místní zahajují před Štědrým dnem, kdy postaví stan, společně ozdobí stromeček, vzájemně se pohostí cukrovím a koledami rozezní prostor u kapličky.
Přehled života v obci v letech 1892-1964 dokládá množství dochovaných německy a česky psaných dokumentů uložených v SOkA Prachatice. Pamětní knihu obce Vodice začal psát Matěj Strnad, č.p. 16, a jeho ustanovení pomocníci, Petr Novotný, č.p. 1 a Josef Fousek, č.p. 19. Takto byla kronika zapisována pouze jeden rok. Následně k zápisům nedocházelo a v r. 1940 byla kniha zabavena. Vrácena byla r. 1948 novému kronikáři, Tomáši Vrbovi ze samoty u Nového Dvorce. Ten nejprve rekapituloval dění za období 1938-1845, následně pokračoval až do r. 1964, kdy dochází ke sloučení obce Vodice se Lhenicemi (digitalizováno a zpřístupněno). Kniha je psaná česky a čitelně, obsahuje také poezii a drobné kresby.